Co jsou vlastně peníze? Každý nad nimi smýšlí trochu jinak. Někomu přináší stabilitu, někomu naopak stres. Jsou pro nás méně důležité než si myslíme. Nejsou primární potřebou, kterou v životě potřebujeme. Ale historicky se zkrátka ukázaly být jako dobrým prostředkem pro vyjádření hodnoty a směny. V běžném životě se bez nich přeci jen neobejdeme. Ale jak dosáhnout toho, abychom si zajistili stabilní hospodaření?
Ale pořád na tom stejném místě, takže jako voda zatuchnou. Pokud se nad tím nezamyslíme, ani nás nenapadne, kolik toho mají peníze s vodou společného. A takové smýšlení o nich je prvním krokem k jejich ovládnutí. Pojďme si to uvést do praxe. Když člověk, jenž celý život neoperuje s velkými financemi vyhraje sportku, většinou není šťastný i přes vysněné milionové částky. Není na to zvyklý a peníze ho smetou jako obrovská vlna, protože neví, co s nimi udělat. Aby člověk dokázal držet finance pod kontrolou, je dobré se z malých kroků dostávat k vyšším číslům. Zhruba stejně jako surfař, který začíná na malé pláži. Učí se stabilitu na prkně a až při plném sžití s vodou se vydává do divočejších míst.
Protože přitopíme pod kotlem, začneme utrácet a najednou jsou pryč. Ale nezmizí úplně; stejně jako pára v prostoru zůstávají. Peníze a voda zkrátka sdílejí vlastnosti. Je třeba je držet na místě, aby se nerozlily, ale zároveň musí mít nějaký proud a dynamiku - cashflow. Základ rovnováhy ve financích je tedy jednoduchý. Peníze musí proudit. Když na účet přitečou, je fajn je nechat odtéct a investovat do něčeho, co nám opět vynese.
Vedle vody je dobré si zapamatovat, že je třeba vydělávat více a utrácet méně - nikdy to nebude fungovat naopak. Nemůže odtékat více než přitéká, protože potom bude sucho. Pro základní rovnováhu v penězích, o které se tady bavíme, je třeba si také uvědomovat, že příjmy se musí rovnat výdajům. Každý to nejspíše slyšel už několikrát, ale přesto je těžké tento balanc udržovat. Další pomůckou k rozproudění toku je spoření.
“Nespořte z toho, co vám zbyde, ale utrácejte z toho, co vám zbyde po tom, co si odložíte na spoření.”
americký investor Warren Buffet
Je třeba spořit tak, že když nám přijdou peníze, odložíme si částku, kterou chceme šetřit a utrácíme až to, co nám zbyde. Tento princip je snadný, ale často opomíjený.
Poslední odstavec z příručky k finanční rovnováze se bude týkat aktiv a pasiv. Aktiva jsou vše, co přináší další peníze. V pasivech pak peníze pouze utratíme. Pokud tedy vlastníme auto, díky němuž se živíme, je to aktivum. Pokud vlastníme auto pouze pro osobní účely, je to pasivum, neboť v něm pouze topíme finance. Cílem pak je soustředit se na to, co tvoří další hodnoty - aktiva. Čím více máme pasiv, tím více utrácíme. Tohle smýšlení tkví ve vnitřním nastavení.
Když na něco totiž zaměříme pozornost, to znamená na aktiva, začnou nám postupně přinášet to, co požadujeme, to znamená hodnoty, příliv vody do našeho proudu.
Chceme-li tedy začít s rovnováhou, zamysleme se nad tím, čemu věnujeme pozornost. Jsou to příjmy nebo výdaje? Aktiva nebo pasiva? Jak o nich smýšlíme? Všechno zmíněné by postupně mělo vést ke stabilizaci.
Závěrem je také nutné dodat, že stres ničemu nepomůže. Čas od času je také není hřích si penězi udělat radost. Náš finanční proud je odrazem našeho přístupu k němu.
Jsou svátky. Období, kdy má člověk v ideálním případě prostor na to, aby se chvíli zastavil, odvrátil pozornost od práce, běžného dění a strávil čas s blízkými. Upřel pozornost na osobní vztahy, než na úkoly, které potřebuje splnit. Proč je to důležité? Něco z toho může být příliš duchovní nebo znít jako klišé. Ale každý z nás se s něčím takovým někdy setkal. Je fajn si dát chvíli a zamyslet se nad tím.
Jsou ti, kteří si zadávají přiměřený počet výzev. Přijdou do práce a počas své pracovní doby postupně splní například 12 úkolů, které si zadali. Na konci směny je hřeje pocit, že vše splnili tak, jak si určili a spokojení mohou vyrazit domů. Mají celý zbytek dne na to, aby se věnovali sami sobě, ale i ostatním důležitým lidem v jejich životě. Zacvičí si, využijí nějaké služby, věnují se své komunitě a opečovávají své vztahy.
Spousta z vás, kteří to nyní čtete, aniž byste si to uvědomovali, spadá do kategorie, která si toho na bedra klade více, než je třeba. Přijdete do práce. Opět máte například 12 úkolů, ale na konci pracovního dne, což může být v sedm, osm nebo devět hodin večer, neodcházíte se splněným seznamem, ale místo 12 původních úkolů jich máte 38. Co po takovém pracovním dni? Zacvičíte si? Není čas. Kde je partner? Neviděli jste ho, protože není čas. Ten investujete jen do neustálých výzev. Oproti první kategorii lidí si jich zadáváte nepřiměřeně mnoho.
Takový život může mít katastrofální dopady. Způsobí konec partnerství, přátelství nebo špatný zdravotní stav.
A dokud k něčemu takovému nedojde, tak ani nevíte, že takto napjatý a extrémní kariérní život žijete. Proto je potřeba na tom pracovat; najít v tom balanc.
Lidi jsou na to pyšní, domnívají se, že to zvládají a některé to může dokonce i bavit. Ale takový přístup ze zkušeností mnoha lidí nikdy nedopadne dobře. Není-li rovnováha, něco strádá. Není třeba zahodit všechen svůj zápal do práce. Je dobře, že se člověk posouvá, musí. Řešením tedy je pokusit se v něm setrvat jen občasně. Bruslit mezi nepřiměřenými a přiměřenými výzvami. A zbytek času investovat do sebe a do vztahů. Protože i ty jsou v životě hodnotné. Věnovat se jim alespoň jeden den v týdnu, přes svátky nebo na dovolených. Není potřeba se rozložit pouze ve vysoké výkonnosti.
Jakkoliv to bude znít divně, nikdy se to nepodaří. Život je dynamický. Podstatné však je vytvořit balanc tam, kam člověk přesune své těžiště…své srdce. Když strádá vztah s přáteli či partnery, je třeba tam přesunout pozornost. Takto je možné udržet alespoň na chvíli rovnováhu a nedostat se do úplného chaosu.
Zkuste si na to najít čas. Období svátků k tomu vyzývá. . .
