Jsou svátky. Období, kdy má člověk v ideálním případě prostor na to, aby se chvíli zastavil, odvrátil pozornost od práce, běžného dění a strávil čas s blízkými. Upřel pozornost na osobní vztahy, než na úkoly, které potřebuje splnit. Proč je to důležité? Něco z toho může být příliš duchovní nebo znít jako klišé. Ale každý z nás se s něčím takovým někdy setkal. Je fajn si dát chvíli a zamyslet se nad tím.
Jsou ti, kteří si zadávají přiměřený počet výzev. Přijdou do práce a počas své pracovní doby postupně splní například 12 úkolů, které si zadali. Na konci směny je hřeje pocit, že vše splnili tak, jak si určili a spokojení mohou vyrazit domů. Mají celý zbytek dne na to, aby se věnovali sami sobě, ale i ostatním důležitým lidem v jejich životě. Zacvičí si, využijí nějaké služby, věnují se své komunitě a opečovávají své vztahy.
Spousta z vás, kteří to nyní čtete, aniž byste si to uvědomovali, spadá do kategorie, která si toho na bedra klade více, než je třeba. Přijdete do práce. Opět máte například 12 úkolů, ale na konci pracovního dne, což může být v sedm, osm nebo devět hodin večer, neodcházíte se splněným seznamem, ale místo 12 původních úkolů jich máte 38. Co po takovém pracovním dni? Zacvičíte si? Není čas. Kde je partner? Neviděli jste ho, protože není čas. Ten investujete jen do neustálých výzev. Oproti první kategorii lidí si jich zadáváte nepřiměřeně mnoho.
Takový život může mít katastrofální dopady. Způsobí konec partnerství, přátelství nebo špatný zdravotní stav.
A dokud k něčemu takovému nedojde, tak ani nevíte, že takto napjatý a extrémní kariérní život žijete. Proto je potřeba na tom pracovat; najít v tom balanc.
Lidi jsou na to pyšní, domnívají se, že to zvládají a některé to může dokonce i bavit. Ale takový přístup ze zkušeností mnoha lidí nikdy nedopadne dobře. Není-li rovnováha, něco strádá. Není třeba zahodit všechen svůj zápal do práce. Je dobře, že se člověk posouvá, musí. Řešením tedy je pokusit se v něm setrvat jen občasně. Bruslit mezi nepřiměřenými a přiměřenými výzvami. A zbytek času investovat do sebe a do vztahů. Protože i ty jsou v životě hodnotné. Věnovat se jim alespoň jeden den v týdnu, přes svátky nebo na dovolených. Není potřeba se rozložit pouze ve vysoké výkonnosti.
Jakkoliv to bude znít divně, nikdy se to nepodaří. Život je dynamický. Podstatné však je vytvořit balanc tam, kam člověk přesune své těžiště…své srdce. Když strádá vztah s přáteli či partnery, je třeba tam přesunout pozornost. Takto je možné udržet alespoň na chvíli rovnováhu a nedostat se do úplného chaosu.
Zkuste si na to najít čas. Období svátků k tomu vyzývá. . .
